Press "Enter" to skip to content

Andy Wacker: čistá duše z Boulderu – ROZHOVOR

Díky častým zahraničním startům už jsem stihl poznat mnoho světových es horského běhu. Trail runningové prostředí má tu ohromnou výhodu, že většina závodníků jsou kamarádi a vůbec přitom nezáleží, kdo je z jaké země nebo za kterou značku běhá. To je další věc, kterou na tomhle sportu miluji. S některými běžci už jsem se dokonce spřátelil natolik, že se vídáme i mimo závody.

Proto mě napadlo v průběhu sezóny několik z nich oslovit a pro Horského Běžce udělat interview. Plánuji vybírat co nejzajímavější a nejrozmanitější běžce z celého světa s cílem pochopit, jak trénují, co stojí za jejich úspěchy a jaké předpoklady mají pro to patřit v horském běhu mezi nejlepší. Věřím, že stejně jako jsou oni velkou inspirací pro mě, budou inspirací také pro Vás.

Čistá duše z Boulderu

Prvním běžcem, kterého bych vám rád představil, je americký reprezentant v běhu do vrchu Andy Wacker. Andy bydlí a trénuje v Coloradu poblíž legendárního Boulderu, tedy na jednom z nejvyhlášenějších míst pro trailové běhání v Severní Americe. Do Colorada přišel v devatenácti letech studovat a už zde zůstal. Nyní žije kousek nad Boulder se svou ženou, Kanaďankou Karley.

ANDY WACKER
Národnost: 🇺🇸 USA
Bydliště: Boulder, Colorado
Ročník: 1988
Specializace:
silniční běhy – půlmaraton, maraton
trail running – běh do vrchu, horské maratony, skyrunning
Sponzor: Nike
Zajímavost:
Andyho babička byla Němka, která se do USA dostala po roce 1945. S Andyho dědou, amerických vojákem se seznámili při osbobození Německa na konci druhé světové války.

S Andym jsem v Evropě závodil mnohokrát, ale více jsme se seznámili až loni na Pikes Peaku v Coloradu. Při mém následném pobytu v Boulderu jsem u Andyho a Karley dva týdny bydlel. Díky tomu jsem ho mohl blíže poznat a na závěr mé návštěvy vyslovit pozvání sem do České republiky, do Krkonoš.

Díky skvělým lidem z RunCzech se mi podařilo pro Andyho vyjednat pozvání na Pražský půlmaraton, který mu zapadal do závodního plánu. A tak sedíme v mém bytě ve Vrchlabí, oba s půllitrem točeného Medvěda z vrchlabského minipivovaru. Do závodu zbývají ještě tři dny, a tak je dostatek času na první rozhovor pro Horského Běžce.

Ze silnice na hory a zase zpátky

Nejdůležitější otázka hned na začátek, máš rád české pivo?
A: Jasně, je skvělé! Za krátkou dobu, co jsem zde, jsem viděl mnoho druhů různých piv a některé z nich už jsem stihl ochutnat. Všechny byly výborné, měl jsem Pilsner Urquell, Lobkowicz a teď pijeme Medvěda.

Závodíš jak v horách, tak na silnici. Považuješ se více za horského nebo silničního běžce?
A: Ano, věnuji se obojímu, ale terén a hory mám stoprocentně radši takže se považuji rozhodně více za trailového běžce.

Pikes Peak Ascent 2018

Kolik závodů za rok zvládneš a kolik z nich je čistě na silnici?
A: Závodím rád, takže těch závodů je hodně, většinou kolem dvaceti za rok. Převažují samozřejmě ty trailové, ale třeba loni jsem šel celkově čtyři nebo pět silničních závodů.

Kolik jsi vlastně běžel silničních maratonů?
A: Zatím pouze dva. V roce 2015 v Belfastu a loni na jaře v Rotterdamu, odkud mám zatím svůj platný osobní rekord 2:17:34. Běžel jsem však spousty maratonů v horách nebo v terénu, určitě víc jak deset.

Jaký je Tvůj osobní rekord na půlmaratonu? Jsi se svými osobáky spokojený?
A: Tak samozřejmě správný běžec nemůže být se svými časy nikdy spokojený, vždy jde běžet o něco rychleji. Nejrychlejší půlmaraton mám za 1:03:26 a byl to zároveň můj první půlmaraton. Tomuto času jsem se několikrát přiblížil, a tak ho chci někdy překonat. Více se však chci zlepšit na maratonu. Věřím, že jsem schopný jednou zaběhnout čas kolem 2:13.

RunCzech Pražský půlmaraton 2019

Proč sis pro letošní jaro vybral zrovna Pražský půlmaraton?
A: Protože jsi mi ho doporučil! A ještě je tu jedna věc, kterou jsem ti neřekl. Nevěděl jsem předtím, jak dobré má Pražský půlmaraton ve světě jméno. Pak jsem si uvědomil, že to byla Praha, kde Galen Rupp vyhrál maraton v osobním rekordu. A letos v lednu jsem potom svůj nápad vyrazit do Prahy probíral s manažerem Houston Marathon, který je původem ze Skotska, a který zároveň dělá po světě manažera některým elitním běžcům. Ten byl z mého nápadu nadšený a bez váhání mi řekl, pokud máš jakoukoliv šanci startovat v Praze tak toho musíš využít! A tak jsem zde.

OSOBNÍ REKORDY
1 500 metrů – 3:48.40 (2012)
5 000 metrů – 13:41.45 (2013)
10 000 metrů – 28:52.81 (2013)
Půlmaraton – 1:03:25 (2013)
Maraton – 2:17:34 (2015)

V mých očích jsi především horský běžec, je podle Tebe správné kombinovat horský běh se silnicí na tak vysoké úrovni? Myslíš si, že bys byl lepší, kdyby ses na 100 % věnoval pouze jednomu?
A: To je skvělá otázka a myslím, že každý běžec by na ní odpověděl úplně jinak. Především bych měl říct, že jsem začínal jako dráhový a krosový běžec na University of Colorado. To mi dalo skvělý základ jak pro silnici, tak pro traily. Proto je pro mě stále těžké si vybrat. Osobně si však myslím, že se mi nejvíc daří, když běhám obojí. Na začátku sezóny, tedy hlavně na jaře, běhám více na silnici a rozvíjím se do rychlosti. Až poté začínám postupně závodit v horách. Někdy je pro mě však těžké se rychle přepnout a adaptace mi obvykle nějaký čas trvá, klidně i jeden nebo dva měsíce. Jakmile se však adaptuji na traily tak v nich jsem velice silný, protože těžím právě z té rychlosti. A proto bych tento postup neměnil.

Ve městě sportovních hrdinů

Žiješ v Boulderu (1 650 m.n.m.), tedy na jednom z nejlepších míst pro vytrvalostní sporty v Severní Americe, ne-li na světě. Tvůj dům se nachází dokonce ještě nad Boulderem, konkrétně ve výšce 2 150 metrů. Je tato nadmořská výška pro Tebe zásadní?
A: Ano, žiju v Boulderu jedenáctým rokem, což už je poměrně dlouhá doba. Nadmořská výška je určitě důležitá, je to výš než mnoho jiných míst. Svůj dům mám rád z více důvodů, pravdou ale je, že se nachází už dost vysoko. Nadmořská výška, ve které žiji má své výhody, ale i nevýhody. Třeba když trénuji dole v Boulderu, je to pro mě o něco jednodušší, protože spím téměř o pět set metrů výš. Na druhou stranu, pokud jdu běhat někde kolem domu, vlastně i v samotném Boulderu, tempo je vždy o něco nižší, než kdybych žil v nížině. S tím souvisí také delší regenerace mezi intervalovými tréninky a celkově i méně kvalitní spánek. Člověk s tím prostě musí umět pracovat, ale mám to tady rád.

Dům nad Boulderem, kde Andy žije se svou ženou

Myslíš si, že jsi tak skvělý běžec právě proto, že žiješ vysoko?
A: Nemyslím si, že je to ta hlavní věc. Může to sice trochu pomoc, ale není to zásadní. Já jsem vyrůstal v Severní Karolíně, v nížině, a také tam bych mohl dobře běhat. Spousta elitních běžců žije dole a jsou výborní.

Stejně si však myslím, že Ti to hodně pomáhá, když jedeš například závodit do vysoké nadmořské výšky, třeba k nám do Evropy do Alp. Už se nepotřebuješ aklimatizovat tak jako my.
A: Ano, to je určitě jedna z hlavních výhod, žít takhle vysoko. Pokud jedu závodit do dvou do tří tisíc metrů, žádnou speciální aklimatizaci už nepotřebuji.

Proč právě v Boulderu je tolik dobrých sportovců?
A: To je dobrá otázka a roli zde hraje několik různých věcí. Tak především Boulder má obrovskou sportovní historii a mnoho mladým prostě jen následovalo své sportovní vzory. Jsou zde nejenom dobří běžci, ale také cyklisté, triatlonisté, lezci. V okolí je ohromné množství trailů a panuje tu téměř pořád slunečné počasí, a to i v zimě. Sice třeba mrzne, ale sněhu tu moc nebývá, a tak se dá stále běhat v terénu. A pak samozřejmě ideální nadmořská výška. Prostě je to skvělé místo pro trénink.

Boulder

Když jsi v plném tréninku, zařazuješ jako jeho součástí také jiné aktivity? Například kolo, běžky, skialpy…?
A: Můj trénink tvoří pouze běhání. Sice jdu občas pro zábavu na kratší túru do hor nebo v zimě na běžky, ale pokud se jedná o trénink tak pouze běhám.

Jaké horské závody máš nejraději? Myslím tím, jak dlouhé, v jakém terénu atd.
A: Preferuji horské závody o délce maratonu nebo o něco kratší. Hodně se mi líbil Zermatt Marathon ve Švýcarsku, který se v roce 2015 běžel jako Mistrovství světa v běhu do vrchu na dlouhé distanci a já zde doběhl druhý. Běželo se ve vysoké nadmořské výšce, terén nebyl nijak složitý, bez technických pasáží, takže se dal celý závod běžet. A bylo tam celkem vysoké převýšení. To je přesně to, co mi vyhovuje. Rád běhám také závody, které jsou pouze nebo převážně nahoru, například Sierre – Zinal.

Na tréninku v Rocky Mountains

Na jaké závody se letos chystáš, co bude pro Tebe nejdůležitější?
A: Vzhledem k tomu, že Mistrovství světa v běhu do vrchu je až v listopadu, rozhodl jsem se, že zkusím závody Golden Trail World Series. Měl bych běžet Zegamu, Mont Blanc Marathon, Sierre – Zinal. Těším se na to a uvidím, jak to půjde. Ale nejdůležitější je pro mě stále listopadové MS v Argentině.

Tenkrát v Krkonoších

Fajn, tak to se na všech závodech potkáme a doufám, že i v té Argentině. Nedá mi to se nevrátit o rok zpět a zavzpomínat na loňské MS v běhu do vrchu na dlouhé distanci, které se konalo tady “za kopcem” v polské v Karpaczi a běželo se 2x na Sněžku. Připomenu, že jsi doběhl pátý a jako tým jste skončili druzí právě za Čechy. Jak se Ti běželo?
A: Jsem rád, že jsem mohl tento závod běžet a navíc jsem přijel v dobré formě. Většinou u tohoto závodu odpovídám, že téměř všechno bylo perfektní.

Na trati MS v běhu do vrchu v Karpaczi

Ano, celý závod jsi běžel na čele společně s týmovým kolegou Joe Greyem a už to vypadalo, že to dotáhnete do vítězného konce. Jenže těsně před závěrečným seběhem jste o vedoucí pozici přišli a před Greye se dostal vítěz Ital Rambaldini a druhý Robert Krupička a před Tebe ještě Jirka Čípa. Co se stalo?
Běžel jsem ve vedení tři čtvrtiny závodu, ale nestačilo to. Aby člověk vyhrál, musí všechno dokonale sednout, a hlavně nesmí udělat žádnou chybu. Jenže tohle přesně je běh do vrchu. Druhé stoupání jsem trochu přepálil a v závěru mi potom chyběly síly. Navíc už jsem u sebe neměl žádné občerstvení, což byla další chyba. Tohle rozhodlo.

Andy Wacker a Joe Grey v prvním stoupání na Sněžku

Máš i přesto na závod v Krkonoších dobré vzpomínky?
A: Sice jsem chtěl vyhrát, ale i tak jsem s pátým místem spokojený, stále je to promě něco výjimečného. Měli jsme v Polsku skvělý tým, který má budoucnost! Byli jsme tři Američané v první desítce, navíc Anthony Costales, ten který doběhl desátý kousek za tebou, je úžasný běžec co zaběhl silniční maraton za 2:13 a dokonce už dvakrát!

Jaká jsou u Vás nominační kritéria pro účast na MS v běhu do vrchu?
A: To se rozlišuje podle toho, jestli se jedná o klasický závod nebo o dlouhou distanci. Na „classic distace“ je to velice jednoduché, máme kvalifikační závod a první čtyři jedou. Na „long distance“ už je to o něco složitější. Místo v týmu má většinou zajištěný nejlepší Američan MS z předešlého roku. Potom zde máme dva kvalifikační závody a vítěz každého z nich si také doběhne pro nominaci. Zbylé dva členy týmu už může naše federace vybrat dle uvážení. Buďto to jsou závodníci, co doběhli v kvalifikačních závodech za vítězem nebo běžci, co mají dobré výsledky na jiných závodech nebo již úspěšně reprezentovali.

Předzávodní výlet na Benecko

Děkuji za odpovědi Andy a přejeme Ti mnoho úspěchů v letošní sezóně. Brzy se opět potkáme.

Já jen na konci doplním, že Andy v Praze doběhl na 16. místě v čase 1:06:04 a závod si pochvaloval, byť chtěl běžet o něco rychleji. Musím říct, že už dlouho jsem nepotkal takto stále pozitivně nalaďaného člověka. O všech věcech hovoří s klidem a na všem vidí vždy to dobré. Myslím, že mu to velice pomáhá k jeho běžeckým úspěchům.