Předsevzetí si zásadně nedávám, ale pro jednou to poruším a přece si jedno dám. Jak mnozí víte, baví mě psát, ale poslední dobou se mi nedostává tolik času, kolik bych si přál. Něco sice sem tam napíšu na svůj veřejný facebookový profil, ale rychlost sociálních sítí takový příspěvek pošle v řádu hodin do zapomění. A tak bych se chtěl více věnovat tomuto webu, abychom se já i vy mohli vracet k článkům minulým a uchovávat zde zajímavé informace.
A čím jiným v novém roce začít, než zrekapitulovat ten předchozí? Po dvou covidových letech byl tento zase normální, plný nádherných závodů u nás i v zahraničí. Krom toho byl pro mě speciální i v osobním životě. Občas není špatné vystoupit ze sportovní bubliny a prožít něco zcela výjimečného také mimo ni. A na co tedy budu v uplnynulém roce nejvíc vzpomínat?
Tady je mých 5 NEJ roku 2022
Pražský maraton – pocta Emilu Zátopkovi
Ke 100. výročí narození Emila Zátopka jsem se rozhodl vzdát hold tomuto neuvěřitelnému běžci a zaběhnout si svůj první silniční maraton. Debut se povedl a na květnovém Pražském maratonu jsem dokonce vybojoval svou první maratonskou medaili na Mistrovství ČR (3. místo).
Emil to při své premiéře v Helsinkách zaběhl za 2:23:03 a bylo z toho olympijské zlato. Já to o 70 let později zvládl v Praze za 2:23:27 a byl z toho republikový bronz.
Každopádně zážitek to byl pro mě nesmírně silný a určitě si ho budu chtít ještě někdy zopakovat. Atmosféra v Praze je úžasná, trať atraktivní a přitom stále relativně rychlá. Rezervy však cítím jak v tréninku, tak v samotném závodě třeba co se týče občerstvení. Proti matadorům jako je Jirka Homoláč nebo Petr Pechek, kteří doběhli přede mnou, se mám zkrátka ještě hodně co učit.
Cesta do Kalifornie na Broken Arrow Skyrace
Také letos jsme s Julií měli to štěstí, že jsme dostali možnost podívat se do olympijského střediska Squaw Valley v Kalifornii, poblíž jezera Lake Tahoe. A stejně jako loni jsem si zaběhl dva náročné závody a mohl jsem se tak porovnat s téměř kompletní americkou špičkou. Naše zážitky z roku 2021 si můžete přečíst v tomto článku.
Z třináctého místa na Broken Arrow Vertical Kilometer (6,8 km / +954 m) jsem byl trochu zklamaný, přeci jenom 4. místo z předchozího roku mě namlsalo hodně, ale každý den není posvícení. Náladu jsem si spravil o dva dny později při Broken Arrow Skyrace 23k (23 km / +1533 m), kde jsem doběhl dvanáctý a oproti předchozímu roku se dokázal dokonce mírně zlepšit.
Okolí Lake Tahoe, které leží v nadmořské výšce okolo dvou tisíc metrů je naprosto dokonalé snad pro všechny typy vytrvalostních sportů trailrunning nevyjímaje. Největším zážitkem pro mě byl trénink na Flume Trailu, který vede celý po úzkém trailu s dechberoucími výhledy na Lake Tahoe. Skvěle se ale dá běhat i kolem městečka Truckee a jezera Donner Lake, kde jsme po oba dva roky bydleli u jedné dobré rodiny z místní běžecké komunity.
Šest krásných závodů Světového poháru v běhu do vrchu
WMRA Světový pohár v běhu do vrchu pro mě sice nebyl v roce 2022 prioritou, ale přesto se mi podařilo postavit na start šesti závodů ve čtyřech zemích. V pěti závodech jsem bodoval (do 15. místa) a ve třech doběhl do 10. místa. V konečném hodnocení SP jsem nakonec obsadil 17. místo.
Nakonec mnoho nechybělo, aby to bylo ještě výrazně lepší. Na to mi chybělo běžet více závodu tak třeba příště.
Zaběhat si v srdci Pyrenejí a poznat nová místa ve Španělsku
Právě Pyreneje byly mou nejzajímavější zastávkou Světového poháru v běhu do vrchu. S Julií jsme tam za dobrodružstvím vyrazili společně. V Zaragoze, hlavním městě Aragónie, nasednete do vlaku směr Pyreneje a po třech hodinách vystoupíte v jejich srdci na konečné Canfranc-Estación. Po obou stranách příkré kopce a před Vámi jedno z nejpozoruhodnějích nádraží v Evropě. Nádražní budově se tu přezdívá “Titanic”, nejen že byla postavena v podobném roce, ale především je i podobně veliká. Impozantní.
Zdejší závody Canfranc-Canfranc byly pro mě neznámou, čemuž pomohl i web dostupný pouze ve Španělštině. Anglicky tu vlastně nehovořil prakticky nikdo. Vše vypuklo pátečním Verticalem s parametry (4,4 km / +927 m), kde jsem srdnatě bojoval proti běžcům s holemi a nakonec jsem uhájil 9. místo. Závod to byl ale super, s nádherným finišem na špičce jakéhosi kopce. Jen škoda, že dolů se to nedalo prakticky ani sejít.
Volný den jsme s Julií využili k procházce po Pyrenejských hřebenech po španělsko-francouzské hranici, které skýtaly opravdu nádherné výhledy. V neděli byl pak na programu Skyrace (16 km / +1200 m) s výběhem na vrchol La Moleta (2572 m), kde si člověk připadal trochu jako v Dolomitech – byla to nádhera a poměrně obtížný seběh dolů. Já se na vrchol vydrápal senzačně na druhém místě, ale v seběhu jsem dle očekávání ztrácel a nakonec z toho bylo 7. místo. I tak jsem byl s výsledkem spokojený.
Celý tento trip podtrhla noc v Zaragoze, v malebném španělském, tak akorát velkém městě s krásným historických centrem, nočním životem, příjemným klimatem a ještě lepšími kavárnami. Je to skvělý výchozí bod pro střední část Pyrenejí.
Vzít si v Krkonoších pod horami tu nejlepší holku pod sluncem
Největší událostí roku pro mě ale stejně byla naše květnová svatba v Krkonoších. Nahoře nad Vrchlabím, s výhledem na kopce, po kterých celý rok běháme a hlavně s našimi nejbližšími. Celý den i večer jsme si náramně užili. A protože obřad byl až odpoledne, ráno jsem vyběhl na hřebeny, dal jsem si svůj asi patnáctikilometrový oblíbený okruh přes Klínovy boudy. Julie ráno ve stejný čas kontrovala výběhem na Žalý. Patří sem holka!
Každopádně tento zážitek o mnoho předčil i radost z úspěšného maratonu a vlastně to byl start jednoho celoživotního ultra… A to je výzva!
Tak tohle byl ve zkratce můj rok 2022. Přeji všem, aby stejně tak dobrý byl i rok následující, plný zážitků a příjemných vzpomínek.
