Press "Enter" to skip to content

Jak jsem vyhrál švédskou noční můru

Švédsko je mojí srdcovou záležitostí. V roce 2015 jsem v této zemi strávil nejlepší půlrok svého života v rámci studijního pobytu na Karlstad University. Už tenkrát jsem si naplno užíval sportovního ducha Skandinávie a zaběhl jsem si zde také několik závodů. Jedním z nich byl i Billingen X-Trail ve městě Skövde. A právě na něj mi přišlo po čtyřech letech milé pozvání od pořadatele.

Pozvánka na sever se neodmítá! I když trenér nebyl zrovna dvakrát nadšený: „Na vejlety si můžeš jezdit, až ti bude pětatřicet, teď máš makat“, ale já věděl, že tohle si prosadím. Čtyři roky jsem čekal, až se naskytne příležitost znovu Švédsko navštívit, a navíc se vrátit do míst, na které mám skvělé vzpomínky. Billingen X-Trail jsem totiž v roce 2015 vyhrál.

A protože pořadatel souhlasil, že s sebou můžu vzít také přítelkyni Julii, vyrazili jsme na sever společně. Pravda, Julie vypadá jako ta nejšvédštější Švédka, jakou tam můžete potkat, takže rychle zapadla. Cestou jsem jí vysvětlil některá švédská specifika, například že oblíbené slovo „fika“ nemá nic společného s žádný německým slovíčkem, ale znamená pauzu na kafe, anebo že Švédové se zdraví „Hej“ a zásadně se oslovují jen křestními jmény.

VÍCE O ZÁVODĚ
Datum: 26. – 27. dubna (2019)
Místo: Skövde, 🇸🇪 Švédsko
Délky tratí: noční závod 3 km, 5 km, 12 km (hlavní závod)
Web: www.billingenxtrail.se
Jak se tam dostat: Ideální varianta z Prahy letecky do Göteborgu, létá např. Ryanair, a odtud cca 150 km autem nebo vlakem do Skövde.
Ubytování: First Hotel Billingehus přímo u startu a cíle, pro závodníky sleva od pořadatele.

Do Švédska jsme přiletěli už ve středu, abychom si tam mohli do neděle těch pár dnů v klidu užít. Na letišti v Göteborgu na nás čekal Bjarne, který nás odvezl do cca 150 kilometrů vzdáleného města Skövde, místa závodu. Skövde je něco jako naše Mladá Boleslav, jen tu místo Škodovek montují Volva. V samotném městě toho k vidění moc není, vévodí mu však nádherný sportovní areál s desítkami kilometrů běžeckých tratí, jezerem a sjezdovkou Billingen. Pochází odsud například běžec na lyžích a tehdejší velký soupeř Lukáše Bauera Marcus Hellner. Postavili mu zde dokonce sochu.

Společný trénink s Billingen X-Trail Club

Billingen X-Trail pořádá tým mladých běžců ze stejnojmenného běžeckého klubu. Ve čtvrtek jsme se s Julií zúčastnili společného tréninku a bylo to moc fajn. Jinak závodní program zde zahrnuje hned dva závody. Noční závod na 3 kilometry nazvaný „Nightmare“, česky Noční můra, a v sobotu potom hlavní závod na 12 kilometrů Billingen X-Trail. Oba s cílem na vrcholu sjezdovky, přesně tak, jak to mám rád.

Start Noční můry na 3 km

Start Noční můry byl až ve 21:30 takže kvalitní čelovka byla nutností. Na startovní čáře se sešla necelá padesátka běžců. Startovalo se hromadně, dokonce do seběhu, ale těch pár desítek běžců se v pohodě poskládalo. Trať vedla převážně lesem po single trecích a byla krásně hravá. Super značení pomocí odrazek mi ukázalo nový rozměr rychlého běhu v lese. Ve dne relativně přehledný terén je daleko složitější na čtení a překážky, např. v podobě popadaných stromů, vidíte kolikrát až na poslední chvíli.

Po pár set metrech jsem se usadil na čele a užíval si noční přírodu. I když profil nebyl zdaleka jednoduchý, pro mé nohy to byl úplný koncert. Závěrečný výběh sjezdovky jsem si mohl dovolit jít už jen na půl plynu a i tak jsem finišoval první s téměř minutovým náskokem. Odměnou všem běžcům byl nádherný výhled na svítící město pod námi. Cítil jsem se skvěle a bylo to dobré rozcvičení na hlavní závod následujícího dne.

V cíli Noční můry

Bydleli jsme s Julií v hotelu pár metrů od startu, s výhledem přímo na sjezdovku. Závěr trati jsme měli při každé snídani doslova jako na talíři. U té jsme nezapomněli ani jednou vynechat čerstvé vafle a kávu. Ta se ostatně pije ve Švédsku ve velkém. Švédové si dají kávu rádi k obědu, k svačině, k večeři a klidně i ke druhé večeři. Dát si fiku s přáteli je často jediná možnost se trochu socializovat s okolím. Káva se zde nejčastěji pije filtrovaná z větších hrnků. A je výborná! K ní ještě neodmyslitelně patří skořicové rolky nebo čokoládové koule. Však to znáte z IKEA.

Snídaně s výhledem na město a na sjezdovku

Ale zpět k závodu. Start byl naplánován na 12:30 a i když se jednalo pouze o 12 kilometrů, trať nebyla vůbec jednoduchá. Kromě několika brodů bažinami vedla hodně mimo jakékoliv cesty, pouze lesem, stále nahoru a dolů. Jakýkoliv orienťák by si výskal, já jsem však mírně trpěl. Na trati bylo několik vlhčích míst v podobě více či méně hlubokých brodů. Hned na tom prvním, kterým se probíhalo na druhém kilometru, jsem lehce zaškobrtnul a nasál jsem vodu až do nosu. V tu chvíli už jsem mírně ztrácel na vedoucího závodníka a k mé nelibosti se mi stále vzdaloval.

Tenhle brod se mi moc nepovedl

Po pár kilometrech jsem pochopil, že dnes není můj den. Rychlé nohy z předchozího večera byly ty tam a já se na trati spíše trápil. Zde bych rád zmínil naprosto dokonalé značení trati, která nebyla vůbec jednoduchá na orientaci a já měl vítr z toho, abych správně vše trefil. Naštěstí se tentokrát vše obešlo bez bloudění kohokoliv. Oba závody jsem absolvoval v lehkých a rychlých X-Talonech 210 od Inov8, které skvěle držely v lese i na sjezdovce a hlavně si výborně poradily se všemi brody a bažinami na trati.

Závěrečný výběh sjezdovky

Když jsem přibíhal pod sjezdovku, vítěz už byl jen pár metrů od cílového oblouku. Nadělil mi přes dvě minuty. Spokojit jsem se tedy musel s druhým místem. Chudák Julie už si myslela, že jsem se někde ztratil nebo utopil, když jsem se dlouho neobjevoval. Pro příště asi budu potřebovat pár lekcí od našich orienťáků a k tomu navrch přibalit do kufru maséra Karla.

Billingen X-Trail 12 km

Po závodě jsme si dali výborný burger přímo z grilu a zapili ho jak jinak než kávou. Pivo zde po závodě nehledejte. To by u nás teda neprošlo. Vyhlášení se neslo v pokojném duchu a většina závodníků si odnesla nějakou tu cenu, na vyhlašování kategorií se tady moc nehrálo. Tombola zde fungovala stylem, že každý, kdo zůstal a zatleskal vítězům, se mohl přihlásit o cenu a něco si vybrat.

Asi hodinu poté, co se všichni rozešli a pořadatelé uklidili prostor cíle, začalo pršet. Do té doby jsme si užívali příjemné jarní počasí, které nám pobyt ve Švédsku maximálně zpříjemnilo. Večer jsme zašli uvolnit nohy do hotelového bazénu a druhý den ráno nás náš řidič Bjarne odvezl zpět na letiště. Už teď se těším na další cestu na sever, osobně mě hodně láká nejkopcovitější oblast kolem Äre a potom samozřejmě národní parky v Laponsku, za severním polárním kruhem, kam bych se chtěl znovu podívat.

Julie pomáhala při závodu dětí

Dvě vyhrané medaile jsou sice fajn, avšak mimo to si hodně cením také toho, že se nám podařilo spřátelit se Švédy. Dokonce více, než se mi před čtyřmi roky podařilo za celý semestr. Jejich vstřícnost jsme jim oplatili drobnou pomocí při přípravě závodu a Julie navíc pomohla ještě při startu dětí. Pokud čas, běžecká termínovka a trenér dovolí, rád se na tento závod zase někdy podívám.

Tento článek bych rád věnoval tátovi, který slaví dneska narozeniny. Jak si můžete přečíst v sekci Můj tým, je to můj největší fanda a nechybí skoro na žádných závodech.
Tak tedy všechno všechno nejlepší!